Štvrtok, 16 september 2010
Nedávno vyšla v jednom českom vydavateľstve zaujímavá kniha o cestných pretekárskych motocykloch ČZ. Aj keď už o tejto značke bolo toho napísaného nemálo, vidí sa, že história ČZ budí stále veľký záujem. Publikácia prináša mnoho nových a zaujímavých skutočností, nielen o samotných motocykloch a ich tvorcoch, ale aj o dobe, v ktorej tieto motocykle vznikali.
Kvôli väčšej autenticite prinášame ďalší text v češtine, v ktorej kniha aj vyšla
Dosud vydané knihy byly většinou encyklopedie, s ambicí přehledně zpracovat historicky celý motocyklový výrobní program strakonické továrny. Nově vydaná knížka se soustřeďuje pouze na tovární závodní motocykly ČZ. Podrobně zachycuje celé dvaadvacetileté období vývoje, výroby a úspěšného působení čtyřdobých závodních motocyklů ČZ na našich i evropských okruzích. Autor pečlivě rok po roce mapuje postup konstrukčních prací od příchodu legendárního konstruktéra Jaroslava Waltera do Strakonic v roce 1949, až po direktivní ukončení čtyřválcového projektu Ing. Františka Pudila v roce 1973.
Je to knížka sice hodně odborná, avšak v únosné míře, takže je přijatelná i pro ty čtenáře, kteří přeci jen úplně technicky zaměření nejsou. Přesto suma informací o konstrukčním řešení a technickém provedení, o volbě materiálů, o technologických postupech a o zkouškách poskytuje čtenáři dosti jasný obrázek o práci vývojového týmu Jaroslava Waltera. Nešlo jen o myšlenky a nápady, ale i o organizaci práce, velmi často také o svízelné hledání volných výrobních kapacit.
Vývoj silničních speciálů byl prakticky nepřetržitě trnem v oku nemalé skupině lidí s rozhodujícím vlivem v továrně a tak jen respekt k osobě Jaroslava Waltera a fandovství dílenských mistrů umožňovalo jejich stavbu. Osud těchto strojů mnohokrát visel na vlásku, a bylo zásluhou několika osvícených osobností, že předčasně neskončil. Navíc čelil i tlakům z vnějšku, od domácího konkurenta a z řídících struktur centrálně řízeného průmyslu.
Jaroslav Walter se musel neustále potýkat s byrokracií a tupostí politických míst té doby. Počáteční vývoj závodních motocyklů ČZ probíhal v padesátých letech, tedy v nejhorším období českého národa. Pokud byly motocykly úspěšné, ihned se k nim přihlásila dělnická třída neomylně vedená stranou komunistů, v případě neúspěchů se vyvozovaly personální důsledky s apriorním podezřením na protistátní činnost.
Jaroslav Walter jako aktivní předválečný kapitalista byl neustále pod dozorem StB a radikální komunisté v závodě mnohokrát usilovali o jeho odstřelení z pozice vedoucího konstruktéra. Někteří by ho nejraději viděli v nějakém potupném postavení u podřadné práce. Šedesátá léta se zase vyznačovala soubojem s domácím konkurentem a to ne vždy nejčistčími metodami.
Kniha vyčerpávajícím způsobem připomíná výsledky motocyklů ČZ ve všech významných mezinárodních i tuzemských závodech. Ve Velkých cenách, v závodech mistrovství světa i na Tourist Trophy. Zpestřením je řada citací z dobového domácího i zahraničního tisku, často z velmi kuriózních podniků.
Na strakonických továrních strojích startovali nejen prakticky všichni významní českoslovenští závodníci, ale i někteří zahraniční. Na příklad Rakušan Leonhard Fassel a Švýcar Fred Bracher se stali na strojích ČZ mistry svých zemí. Podpořili těmito výsledky výrazně úsilí dovozců československých motocyklů na tamních trzích. Strakonická ČZ se velmi významně podílela i na rozvoji silničního motocyklového sportu v Československu.
Díky velké poptávce po nových moderních strojích ze strany jezdců, podpořené tehdejšími nejvyššími místy a Svazarmem, se vyrobila ve Strakonicích série 50 kusů ČZ 250, 30 kusů ČZ 350 a 32 kusů ČZ 125, převážně pro domácí jezdce. Na několik dalších let tak tyto stroje zlepšily dosud tristní stav závodního parku v tehdejším Československu. Od té doby se už nikdy nepodařilo v takto masovém měřítku tento bohulibý skutek zopakovat I když v představách především Jaroslava Waltera byla maximální podpora československých závodníků a o angažmá zahraničních jezdců se nikdy neuvažovalo, přesto se na čízách víceméně náhodou, svezli špičkoví jezdci jako Sammy Miller nebo Rudolf Thalhammer.
Motocykly ČZ byly suverénním fenoménem mistrovství Československa v silničních motocyklových závodech a v počtu vítězství daleko předstihovaly Jawu. Přesto se v povědomí příznivců tohoto sportu značka ČZ pořád neprávem jevila jako ta druhá za Jawou. Proč tomu tak bylo lze při čtení snadno pochopit. Ve Strakonicích byli vždy schopni nabídnout spolehlivý a konkurenceschopný motocykl. I továrním jezdcům Jawy Františkovi Šťastnému či Gustavu Havlovi, když v mateřské továrně pro ně neměli rychlý a spolehlivý stroj.
Jednoválcové čytřtakty ČZ sice někdy nedokázaly výkonem konkurovat víceválcům ostatních značek, ale vždy je předčily spolehlivostí. Nechuť Jaroslava Waltera k sofistikovaným víceválcovým speciálům pramenila z jeho přesvědčení, že motocyklový sport má být dostupný široké veřejnosti a nebýt jen výsadou pro pár vyvolených, či pouze předmětem konkurenčního boje velkých motocyklových továren. Spolehlivost prokazovaly nejen stroje, ale i lidé kolem.
Je nutné si uvědomit, že zejména v padesátých letech podmínky pro provozování motocyklového sportu byly velmi drsné. Depa a parkoviště závodních strojů nebyla zastřešená a vybavena žádným zvláštním zázemím. Pracovalo se na zemi v trávě, často v blátě. Stroje musely být dokonale připraveny z továrny, o pojízdných dílnách si ještě mohli mechanici nechat jen zdát. Používané dopravní prostředky byly nespolehlivé a často vyžadovaly větší péči než samotné závodní stroje. I za těchto podmínek odváděli jezdci i mechanici vynikající práci. Navíc byl trvale nedostatek finančních prostředků, zejména tvrdé měny.
Náklady na pobyt v zahraničí se hradily ze startovného a odměn za umístění, o které byli v podstatě kráceni jezdci. Právě nedostatek financí pro pravidelnou a kompletní účast v seriálech závodů mistrovství světa limitoval úsilí o dosažení pronikavějších úspěchů a to nejen v případě ČZ. Za příznivějších finančních podmínek by se značka ČZ a jezdci jako František Bartoš, Václav Parus, ale zejména Stanislav Malina nebo Bohumil Staša určitě objevovali na vyšších příčkách výsledkových tabulek. Kdo ví, možná i na těch nejvyšších.
Kromě samotných motocyklů a jejich uplatnění kniha pojednává i o hlavních protagonistech této éry. Úvodní kapitola je věnována životu Jaroslava Waltera a autor přiznává, že právě osud tohoto muže byl jednou z hlavních pohnutek k jejímu napsání. Zachycuje příběh rodiny Walterů až do znárodnění jejich firmy a připomíná význam značky Walter pro rozvoj motorismu v Čechách.
Své krátké kapitoly v knize mají i jezdci, kteří se nejvýrazněji zasloužili o věhlas značky ČZ ve světě a spojili na čas své osudy se strakonickou továrnou. Bohužel osudy některých byly až příliš krátké a je dobré, že byly připomenuty. V knize jsou otištěny unikátní fotografie poškozených strojů Františka Bartoše z jeho osudových pádů v Jiřetíně a v Hradci Králové, po nichž se závoděním skončil. Své čestné místo má samozřejmě v knize i Ing. František Pudil, tvůrce mnoha modelů motocyklů ČZ, ale především famózního čtyřdobého čtyřválce.
Největší předností této publikace je její ucelenost. Kromě podrobného technického popisu jednotlivých modelů nabízí kniha i přehled technických údajů, statistická data o počtech vyrobených kusů a výsledcích. Kniha na stopadesáti stranách přináší hodně zajímavého čtení a navíc obsahuje 99 původních černobílích fotografií. Každý, kdo má rád motocykly, jejich historii a nebo prostě jenom fandí domácím značkám, by ji určitě v knihovně měl mít.
Kniha sa predáva za 13 eur (cena je s DPH) a objednať si ju možno na adrese:
UNIPRESS
Ševčenkova 28
851 01 Bratislava
